Play Real

Pověste ho vejš, ať se houpá…

  English version

Tento ne zrovna Tučný, spíše stručný článek se bude týkat visení. Konkrétně Hanging Challenge, kterou jsem se po absolvování Corset workshopu rozhodl důsledně splnit. Musím se přiznat, že to nebyl můj první pokus. Hanging Challenge, kterou rozjel Ido Portal někdy na začátku letních prázdnin roku 2014, byl vlastně takový můj vstup do filozofie, kterou razí (už před tím jsem se o jeho práci zajímal, tímto jsem ovšem učinil první praktický krok). Jako správný nadšenec jsem se do toho vrhl po hlavě, začal zkoušet všechny možné variace visu, které Ido pouštěl na síť a jak jsem rychle začal, tak jsem rychle skončil. Kromě účasti v této výzvě jsem se začal totiž nořit i do spousty dalších informací, které kdy Ido zveřejnil, a začal všechno zkoušet. Došlo tedy k menšímu „informačnímu přetížení“ a já nevěděl co dělat dřív – konzistence vzala tedy za své. Visel sem dál, ale výzvu ve své původní podobě jsem nikdy skutečně nedokončil.

Na Corsetu, kde se vis probíral z hlediska prehabilitace a rozvoje mobility ramen, jsme však byli důrazně popostrčeni k tomu, abychom celou výzvu dokončili. Že prý dojdeme k určitému poznání, pochopíme některé věci a otevře nám to další „dveře“. Inu, co naplat, hned jak jsem dorazil domů, pustil jsem se do toho, a před pár dny úspěšně výzvu dokončil (i přesto, že to občas znamenalo viset v 1:00 venku na mrazu – za špatný time management se platí…)

Pověste Ho Vejš
Pravidla výzvy jsou následující: Každý den, po dobu 30 dní, nasbírat 7 minut ve visu (ne v kuse, rozděleno do libovolných sérií). No rest days. S tím, že nám bylo doporučeno zaměřit se po dobu těchto 30 dní pouze na pasivní vis a nechat komplexnější variace na později.

Na následujících řádcích se s vámi podělím o několik poznatků, které mi tato zkušenost přinesla, a třeba vás tím trochu popostrčím k tomu, abyste dali visení taky šanci.

Struktura tréninku

I přesto, že cílem celé této výzvy je vytvořit si návyk viset kdykoliv cítíte potřebu a zapojit tuto praxi do běžného života, pro získání větší kapacity je vhodné držet se určité struktury. Ta může vypadat pro každého jinak, podělím se proto pouze o svou preferenci, ke které jsem dospěl v průběhu výzvy.

Nejvíce mi vyhovovalo rozdělit si 7 minut na dva „tréninkové bloky“. Jeden dopoledne, druhý odpoledne/večer (/ po půlnoci…). V prvním bloku jsem zařadil delší série, a v druhém o něco kratší, vždy s 1:1 work:rest ratio (pokud jsem tedy visel 1 minutu, tak jsem 1 minutu odpočíval). Jedny z prvních dní vypadaly nějak takto:

1. blok: 4 x 45s (1:1) = 3 min
2. blok: 8 x 30s (1:1) = 4 min

A toto je aktuální stav (pár dní po dokončení):

1. blok: 2 x 2 min (1:1) = 4 min
2. blok: 2 x 90s (1:1) = 3 min

Zapomeňte na sametové ručičky

První věc, která trápí většinu začínajících visáčů, jsou bolavé dlaně. Můžeme si hrát na tvrďáky a bolest ignorovat (a do určité míry to ani jinak nejde), mohou ovšem nastat situace, kdy je vhodné učinit určitá opatření. Někomu se totiž může stát (třeba zrovna mě), že mozoly začnou nabývat takových rozměrů, že prostě začnou překážet. Při visení se různě rolují a vyvíjí poměrně velký tlak (nebo spíše tah) na měkčí části dlaně. Když to pak dojde do bodu, kdy při každém výskoku na hrazdu máte pocit, že je buď rozpálená do běla, nebo se na ní ubytovala rodinka ježků, z hrdinství se stává čirý masochismus a o dalším progresu v délce visu si můžete nechat pouze zdát. Samozřejmě to není znamením pro kapitulaci. Stačí si dát příjemnou sprchu, nechat mozoly trochu změknout, vzít pemzu/smirek a ubrat pár vrstev ze ztvrdlé tkáně.

Někdo třeba toto opatření vůbec potřebovat nebude, hodně záleží na způsobu úchopu a na tom, čeho se zrovna držíte. Každopádně pokud neberete vis čistě jako mentální trénink a narazíte na tuto situaci, už víte co s tím. Extrémnějším problémem, který se mi naštěstí zatím vyhýbá, je utržení (nebo natržení) mozolu. Vzhledem k tomu, že nemohu poskytnou osobní zkušenost, odkážu vás na příspěvek, který nedávno dával na Facebook Petr Růžička. Najdete ho zde.

Rukavice, háky, trhačky, a v případě pasivního visu i magnézium, nepřipadají v úvahu. Kůže je také vaší součástí, a pokud ji při tréninku vynecháte, vytváříte si akorát další slabý článek a závislost na externí dopomoci.

Hrazda, kruhy, větev…

Je vhodné viset na různých platformách. Je totiž velký rozdíl mezi gymnastickou hrazdou a větví. Svou roli v tom hraje povrch, který může buď podpořit, nebo naopak omezit tření a tím výrazně ovlivnit náročnost úchopu. Zároveň obvod, který musíte svou dlaní obejmout, výrazně mění podmínky a náročnost visu.

Zkoušejte tedy různé záchytné body, neviste jen na vaší oblíbené a vyzkoušené hrazdě. Jednou jsem podstoupil takovou menší výzvu v rámci výzvy. Mám hrazdu venku a pouze jedna polovina z ní je schovaná pod střechou. Když tedy jednou pršelo, řekl jsem si, že vyzkouším mokrou část hrazdy. Musím říct, že bez pomoci tření byly nároky na úchop úplně někde jinde, doporučuji vyzkoušet, zajímavá zkušenost.

Pověste Ho Vejš 2

Výsledky

Dostávám se k tomu, co mi splnění této výzvy přineslo. V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout otevření ramen. Co se ramen týče, tak jsem tuhoň. Ve stojce je to jeden z mých největších problémů. Právě pasivní vis mi ramena až zázračně uvolnil a tak mi zpřístupnil zase o trošku lepší linii ve stoji na rukou. Netvrdím, že je to jediný cvik, který na zvětšování mobility ramen budete kdy potřebovat, ale každopádně jde o velice užitečný první krok.

Druhým bodem je posílení úchopu. Jakmile vás přestanou tolik trápit dlaně, hlavním determinačním faktorem vaší délky visu bude právě síla úchopu (lépe řečeno silová vytrvalost). Tudíž je logické, že postupem času se tato slabina začne zlepšovat.

Velice příjemným efektem je dekomprese páteře. Ať už hodně sedíte, stojíte na rukou, nebo děláte dřepy s metrákem na zádech, na páteř je vyvíjen neustálý tlak. Vaše záda vám tedy poděkují, když je necháte trochu „svěsit“. Velice příjemná záležitost.

Všechny tyto efekty mají jeden podstatný důsledek – otevřou vám cestu k dalším komplexnějším variacím. z hlediska visu jsou to různé dynamické (houpání, ručkování, přeskakování…) a unilaterální (vis na jedné ruce, shawarma drill…) provedení. Ty mohou vytvořit solidní základ pro takové dovednosti, jako je například One Arm Chin-up. Nemluvě o zdravotních benefitech, nejen pro ramena.

Pár rychlých tipů

Ještě než se dostanu k závěru, nasázím sem pár tipů, které není za potřebí nijak dlouze popisovat, a nehodí se do žádné z předchozích částí.

  • Pusťte si hudbu. Když visíte v kuse 2 minuty, začne to být docela zdlouhavé. Poslech klidné hudby vám může ukrátit čas a zároveň vám pomůže se více uvolnit.
  • Nekoukejte pořád na stopky. Osvědčilo se mi, že je lepší se nesoustředit na čas. Kdykoliv se kouknete na běžící vteřiny, vždy je to připomínka toho, kolik vám ještě zbývá. Čím déle to vydržíte „bez podívání“, tím méně vám bude chybět až se podíváte. Zní to vtipně, ale na mě to fungovalo.
  • Nastavte si dlouhou prodlevu před automatickým zamknutím mobilu. Jinak se vám totiž může stát, že vám v poslední sérii začne mobil černat, a vy se z pasivního visu dostanete do dynamického provedení na jedné ruce, houpajíce se s cílem dotknout se mobilu, který je na stole půl metru od vás. Fun.
  • V pauzách vyklepávejte předloktí. Není to jen „pro pocit“, má to skutečný efekt. Pomůže to vyplavit vedlejší produkty metabolismu svalů a nahnat zpět čerstvou krev. Další série bude výrazně snesitelnější.
  • Nastudujte si k visu co nejvíce, než začnete s komplexnějšími prvky. Doporučuji články od Ida, které má na stránkách, pokud vám angličtina nedělá problém. Pokud vám angličtina problém dělá, tak kašlete na všechno a naučte se anglicky.

Věřte procesu

Závěrem bych rád zmínil jednu podstatnou věc. Progres v délce visu může být poměrně nelineární. Některé dny se vám bude viset lépe, někdy vám to prostě nesedne (jako to bývá u dalších dovedností, například u již zmíněné stojky). Tento jev může být krajně demotivační. To nejlepší, co s tím můžete udělat, je ho přijmout jako součást procesu. Buďte si jistí, že pokud tomu ten čas věnujete, tak výsledky přijdou, i když to některé dny bude vypadat jinak. Tohle nejsou jen nějaké prázdné motivační kecy, ale (nejen) má osobní zkušenost. Dívejte se na to vždy v širších souvislostech a s odstupem. Neřešte fluktuace výkonu den za dnem. Z krátkodobého hlediska se soustřeďte pouze na to, abyste odpracovali to co máte, protože bez toho si můžete nechat o nějakých výsledcích jen zdát.

Komentáře